26-28.9.2015 Letohrad - zámecká restaurace; Klášterec nad Orlicí - Kovárna; Čihák - turistická chata; České Petrovice - Restaurace Na rozcestí

30.09.2015 18:18

Zámecká restaurace v Letohradu, to byla má první cílová (letos již asi pátá) zastávka na víkendovém putování Orlickými horami. A stejně jako při mých minulých zastávkách opět nezklamala.

Na úvod jsem si dal výbornou česnečku. Po její konzumaci nedoporučuji popíjet sycené nápoje,neboť by v ústech nastalo takové peklo, které by chuťové buňky rozhodně nepotěšilo :-)  Zde je první a asi jediná výtka: Osmažený chléb by mohl být podáván zvlášť, jak je již mnohde příjemným zvykem.

Následoval hlavní chod v podobě zcela famózního a flaxyprostého hovězího stejku. Chuťové buňky téměř dosáhli svého orgasmu :-)  Na dorážku v podobě nějakého zákusku již bohužel nezbylo místo...

Jak je v restauracích obvyklé, že člověk i nechtěně vyslechne cizí rozhovory, tak zde mi v paměti zůstal úryvek věty " je vychcanej jak díra do sněhu", kdy jsem si okamžitě vybavil jednoho kolegu z práce :-)

 

Druhý den jsem po poledni dorazil do Klášterce nad Orlicí. První podnik "Restaurace u Javoru" je zrušen a na prodej. Má li někdo podnikatelského ducha, tak se zde může realizovat. Zvláště po zkušenosti s restaurací na druhé straně řeky. Bylo těsně po jedné hodině, kdy jsem stál u podniku "Kovárna". Byl Hlad, tak jsem i akceptoval velkou ceduli na dveřích "Kuřácká restaurace" a vstoupil dovnitř. Ten podnik musel být kombinovaný s prádelnou, jelikož to co mne udeřilo při vstupu, byl tak vlhký vzduch, který není snad ani v tropech. Prádelna tam asi nebyla, ale rozhodně tam panoval komunismus. Protože dozvědět se v jednu hodinu po poledni, že "už není nic k jídlu a tak budu zavírat" se asi nikde jinde člověk nedozví.

Na turistickém rozcestníku bylo asi 2 km proti proudu Orlice avizováno rekreační zařízení. Že by poslední záchrana? Bohužel ne, objekt na prodej, tak paštika z vlastních zásob to jistila.

Další možností byla turistická chata na Čiháku. Zde bohužel probíhaly vepřové hody, tak jsem nabízenou prdelačkou pohrdl, jen doplnil tekutiny a doufal, že České Petrovice nabídnou lepší zážitek než prejty a jelítka.

A nezklamali. V restauraci "Na rozcestí" bylo narváno. Naštěstí se mi podařilo vměstnat se k jednomu stolu a objednat si. Pozdně odpolední nabídka byla již prořídlá, tak jsem zvolil univerzální smažák a polévku. Davy byly většinou již po jídle, tak jsem naštěstí nemusel na jídlo dlouho čekat. Vývar průměr a sýr taktéž.

Návštěva podniku byla tak trochu antikoncepční, jelikož než davy odešly, tak v rohu místnosti trochu nepříjemně povykovali malí fakoši :-)

Pozn.: Pokud jste u stolu sami, máte zaplaceno, ale nedopito a odejdete na toaletu, tak se po návratu hlaste o odnesenou sklenici. (Samozřejmě úspěšně a s omluvou číšnice). Obsluha docela kmitala a davy nebrblaly, tak asi i ve špičce nebude čekací doba vysoká.

 

Poslední den byl v duchu hesla: Kraji, kde nedají ti najíst, zdaleka se vyhni. Mě se to nepodařilo.

Nadějný podnik, kde jsem jedl před pěti lety uzavřen a zahrádka pěkně zarostlá. Chyběla jen cedule "Na prodej". Občerstvení u pevnosti Hanička bylo před půl třetí nedobitně uzavřeno za vraty, jelikož poslední prohlídka byla ve dvě.